Zeman má před sebou nejen dva půl roku, ale dost možná ještě druhé funkční období. Se stylem, jakým hraje na nízké pudy, ovládá umění populismu, s ruským kapitálem v zádech a luxusním přístupem do médií, by to neměl být problém. Pokud zdraví dovolí.
Ať tam visí Rychetský
Sám Zeman se podle svých slov na druhé funkční období zatím „cítí fit“. Při návštěvě ZŠ Curieových v Praze 1 přesto žákům sdělil, že když ne on, měl by nad katedrou v budoucnu „viset“ nynější ústavní soudce Pavel Rychetský.
Média to bez odstupu papouškují, nechybí ani anketa „přáli byste si za prezidenta XY…?“. Podobně lákavé jsou vlastně všechny titulky, kde se kdekdo hlásí k tomu, že „prezidenta by asi bral“, či kde někdo o někom řekne, že by to „mohl být prezident“.
Namátkou Zdeněk Škromach, Jaroslav Kubera, Martin Stropnický, Petr Kolář, Šimon Pánek, Tomáš Halík…
Psáno pro HlídacíPes.org
Z čeho pramení Zemanův povzdech, že je škoda, že se „zatím žádný zájemce nepřihlásil“, je tedy poněkud záhada.
Sám Zeman mimochodem úmysl kandidovat v přímé volbě na prezidenta ohlásil až necelý rok před volbou.
Dva půl roku před tím ještě řada lidí věřila v to, že dožije životem spokojeného důchodce z Vysočiny.
První jako poslední
Jako první svou kandidaturu na prezidenta ohlásil už v září 2011 Přemysl Sobotka – a nakonec jako kandidát ODS dostal v prvním kole 2,46 % hlasů…
O tom, jak se nevyplácí přepálit začátek (a znát své limity), by mohl napsat novou vzpomínkovou knihu druhdy horký favorit Jan Fischer.
Je zkrátka úplně jedno, kdo se dnes o kandidaturu hlásí a kdo o kom jako o možném prezidentovi mluví. Důležité budou činy.
Správná odpověď na otázku, kdo bude příštím prezidentem, je dnes a po následující minimálně rok (pokud nenastane mimořádná událost) „…ále, třeba Bahňák.“ Nebo Tonda Blaník.
