Vrátný, recepční, ostraha: ať se jim říká jakkoli, pořád jsou to lidé, které při příchodu do budovy obvykle spatříte jako první. Což dokáže leccos napovědět o tom, co vás v dané firmě (natož úřadě) může čekat o pár pater výše.
Je to už pár let, co Cenu generálního ředitele Českého rozhlasu za vzornou reprezentaci firmy dostala jistá paní Fialová. Nebyla to rozhlasová hvězda, ani členka managementu, natož tisková mluvčí, ale neobyčejně milá dáma v důchodovém věku. Sedávala na recepci ve Vinohradské 12 a po tatících ve vybledlé uniformě Lidových milicí, či co to bylo, působila svým laskavým a informovaným přístupem jako zjevení z doby, která pořád ještě nepřišla.
Autor tohoto sloupku si to znovu uvědomil při příchodu na domluvený rozhovor do kanceláří Pražského hradu.
U pultu v přízemí neseděla paní Fialová, ale otrávený chlap v uniformě Hradní policie. Na "Dobrý den" odpověděl jen znuděným civěním, trochu elánu dal jen do stručných příkazů "Tašku na pás" a "Projít rámem".
Nebýt toho, že se krátce po novinářské návštěvě shodou okolností dostavil na schůzku na Hrad i odborářský boss Jaroslav Zavadil, mohli bychom se domnívat, že chladné přijetí je promyšlenou součástí, ehm, odměřeného přístupu pana prezidenta k novinářskému stavu. Vrchnímu odboráři se ovšem o mnoho lepšího zacházení nedostalo, když reakcí na jeho hlasitý pozdrav byla otázka, jež musí být do zdí Pražského hradu za posledních 10 let dokonale zažraná: "A vy jste kdo?"
Rozklíčovat to, co první dojem z recepce vypovídá o "firmě Pražský hrad", je proto poněkud obtížné. Možná by ale stálo za to najmout místo otrávené uniformy nějakou důchodkyni, třeba z Vysočiny; to by bylo stylové.
