Hlavní otisk, který v české politice učinila Margaret Thatcherová, byla její fotografie, jež se pravidelně vyjímala v poličce knihovny za zády prezidenta Václava Klause při jeho novoročních projevech.

Alespoň nějakou analogii s Československem po roce 1989 a thatcherismem je možné hledat v rozsáhlé privatizaci státních podniků (která ale byla nevyhnutelná) či v boji proti vysoké inflaci, která v roce 1991 dosáhla dnes již nepředstavitelných 56,6 procenta. Ovšem třeba privatizaci bank musela v Česku provést až levicová vláda.

Pokud k hlavním zásluhám Thatcherové patří to, jakým způsobem potlačila moc odborů, Václavu Klausovi se podařil spíše opak – tím, jak rychle v roce 1995 ustoupil tlaku železničních odborářů

Thatcherová by taky asi stěží souhlasila s jeho tezí, že komunismus se v podstatě zhroutil sám a že role jednotlivců je v tom přeceňována.

K odkazu Thatcherové se ráda hlásí i celá Občanská demokratická strana, což sice hezky zní, ale fakticky to neznamená nic. Prvky shody lze hledat snad jen ve skeptickém přístupu k Evropské unii a v důrazu na národní stát, ale ten je veden spíše duchem „Otce zakladatele“ než „Železné lady“.

Úplně mimo soutěž jsou pak morální hodnoty, jež byly nedílnou součástí thatcherismu: zdůrazňování pracovitosti, askeze a střízlivosti, souvislost mezi poctivou prací a poctivou odměnou. To není úplně to, na co by lidé napojení na ODS (za všechny třeba pánové Rittig, Oulický či Janoušek) zrovna slyšeli.

Thatcherismus, stejně jako reaganismus, byl samozřejmě podmíněn dobou a hledání souvislostí s dnešním Českem je nutně trochu umělé. Jistá podobnost tu ale stále je. Na konci svého vládnutí trhala Thatcherová (čest její památce) u veřejnosti rekordy v nepopularitě. Tak thatcherovsky nepopulární vládu, jako je dnes ta Nečasova, aby jeden pohledal.