Sjezd ČSSD je už minulostí. Popsán byl shora zdola, historie zaznamená i to, že pro zrušení dnes již takřka mytického bohumínského usnesení zapovídajícího „spolupráci s komunisty na vládní úrovni“ hlasovalo jen devět lidí.
Což ovšem nic nemění na tom, že ČSSD s komunisty otevřeně spolupracuje v krajích i na radnicích a varianta budoucí vlády ČSSD s parlamentní podporou komunistů je poměrně pravděpodobná.
O to důležitější je připomenout si, co jsou čeští komunisté zač. O sjezdu ČSSD v někdejším ostravském plynojemu slyšeli asi všichni, kteří se alespoň trochu zajímají o politiku, slyšel ale někdo o „Bejrútské deklaraci mezinárodního setkání komunistických stran“? To se bez zájmu médií (žádný velký div), zato s aktivní účastí místní KSČM, konalo na konci loňského roku a ona deklarace nabízí neuvěřitelné čtení.
Jistou vážnost jí ale dává fakt, že text byl přetištěn i ve čtvrtletním bulletinu Zahraniční politika, který vydává ministerstvo zahraničí a který shrnuje zásadní události a dokumenty vztahující se k zahraniční politice. Ze závěru komunistického dýchánku vybíráme alespoň tuto pasáž:
„Všeobecná konfrontace diktuje organizaci pracujícího lidu na pracovištích a v odborech, posilování třídně orientovaného hnutí k prosazení spojenectví dělnické třídy s utlačovanými lidovými vrstvami, zesílení boje mezinárodní dělnické třídy a národů světa. Zabránění protilidovým opatřením a prosazení cílů boje, jež splní současné potřeby lidí, vyžaduje protiútok antimonopolních a protiimperialistických zlomů za svržení kapitalismu.“
To jen na okraj k faktu, že pro ČSSD vládnutí s tolerancí komunistů není tabu.
(pro fajnšmekry celý text "Bejrútské deklarace" např. zde: http://www.mzv.cz/file/957071/dokumenty_10_12_2012.pdf)
