Odchod Pavla Drobila z ministerské funkce je dobrá zpráva. Je to aspoň malý náznak jisté politické kultury, který zároveň nezavírá možnost, že by se Drobil do funkce vrátil, pokud vyšetřování dokáže, že se ničeho nezákonného nedopustil.
(Bývalí britští ministři David Blunkett či Peter Mandelson by mohli vyprávět. Z vlád po svých skandálech odstoupili hned dvakrát, dvakrát se po jejich vyšetření vrátili. I když zde asi bude drobný rozdíl nejen v politické kultuře, ale také v práci policie…)
V ČR dosud pro politiky platil spíše model Čunek: zatloukat, zatloukat, zatloukat a držet se koryta.
Otázkou ovšem je, zda šlo skutečně „jen“ o manažerské selhání, jak říká premiér Petr Nečas.
Je pouhé manažerské selhání, když ministr otevřeně vyzývá ke zničení kompromitující nahrávky a výměnou za to nabízí post náměstka na svém ministerstvu?
Pozoruhodný je mimochodem i smích, který mezi poslanci a poslankyněmi ve sněmovně vyvolal ministr vnitra Radek John, když mluvil o tom, že případ musí být nezávisle vyšetřen. Ten smích moc k smíchu není…
A dá se také čekat, že aféra spustí další lavinu. První už je na cestě – čerstvě odvolaný ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek tvrdí, že rekonstrukce pražské čistírny odpadních vod měla být účelově předražena o tři miliardy korun, a půl miliardy z toho mělo padnout do kapsy ODS…
O tom, že chystaná stavba téhle pražské čističky poněkud zapáchá, se mluví docela dlouho. Tak se nechme překvapit.
