Kdo je sakra ten Kaplický? Ptala by se většina běžných čtenářů (diváků, posluchačů) kdyby se na ně zprávy o smrti světoznámého architekta vyvalily ne teď, ale třeba před pěti lety.
I když ono by se nic nevalilo. Zpráva by to tehdy byla krátká, schovaná někde vzadu, pokud vůbec. Někde by možná časem vyšel jeho portrét či nekrolog. A šmitec.
Chobotnice ale všechno změnila. Kontroverzní návrh Národní knihovny viděl každý, každý na ni měl názor. Jméno Jan Kaplický už není jen světoznámé, ale po desetiletích jeho práce i "včeskuznámé".
Znají ho dokonce i čtenáři Blesku, Aha a diváci Novy. A podle toho to taky po jeho náhlé smrti vypadá.
Aha: Před smrtí prosil o pomoc
Blesk: Infarkt! Šest hodin byl tátou
Lidové noviny: Spor: uštvali Kaplického?
Svérázně zprávu pojalo Právo, které ji opatřilo kurzívovým titulkem naznačujícím lehčí žánr...
Šíp: Otcem byl jen sedm hodin
Mladá fronta Dnes: Štěstí trvalo jen sedm hodin
Soudě podle popsaného papíru to vypadá, že Kaplického nakonec všichni v Česku milovali.
Tak by mu ti "všichni" taky mohli v Česku postavit pomník - je jedno, jestli chobotnici, nebo rejnoka.
Při pohledu na pozoruhodnou stavbu bude člověku rozhodně lépe od žaludku než u sledování zpráv o smrti jejího architekta.
P.S.: I v Hospodářských novinách jsme Kaplickému věnovali dvoustranu. Nechť ji ale (soudní) čtenáři posoudí sami...
