Mirek Topolánek by měl popadnout telefon, zavolat co nejdřív do Paříže a požádat Nicholase Sarkozyho, aby si to šéfování unii na půl roku ještě přeci jenom nechal. S Hovorkou, Tlustým, Ranincem, Schwippelem a nepředvídatelnou dvojicí z klubu "Zelený rebel" se totiž nedá vládnout Česku, natož Evropě.

Nebýt českého předsednictví unii, vláda je po páteční prohře v boji o zdravotnické poplatky zralá na demisi. A sociální demokraté zase na pár facek od profíků z Prostějova - za to, jak pohřbili českou vojenskou misi v Afghánistánu.


"Tato vláda je menšinová, nepřejeme si nic jiného, než aby zítra odešla. Je hazardem, přichází-li do Poslanecké sněmovny s návrhy, pro které nemá zajištěné hlasy," hřímal ve sněmovně šéf ČSSD Jiří Paroubek. Má pravdu, předseda. Takhle většinové vládnutí opravdu nevypadá. Takhle ale nevypadá ani inteligentní a zodpovědná opozice (pokud se tento ohrožený druh v Česku vůbec někdy vyskytoval).

Zatímco poplatkový populismus je ještě možný u ČSSD pochopit, ztrátu paměti s Afghánistánem a hazard se životy českých vojáků kdesi na hranici s Pákistánem už ne.

Neobstojí ani stesky nad tím, že si "o tom s námi vláda málo povídá" (i když to tak možná je), natož úvaha zahraničněpolitického experta ČSSD Lubomíra Zaorálka na téma "čím víc vojáků pošleme, tím víc cílů má nepřítel."

Dojemná je i analýza zeleného dua Jakubková-Zubová: "Ukazuje se, že válka v Afghánistánu je vojenskými prostředky nevyhratelná," pravily jednohlasně. Něco na tom bude; určitě by bylo lepší zahrát si s Talibanem třeba kuličky. Kdo nacvrnká víc, vyhrál.


Vláda teď má dva měsíce na to, aby na prodloužení mise sehnala aspoň napodruhé potřebné hlasy. Pověst Česka jako předvídatelného spojence ale každopádně dosti utrpěla. Tím spíš že vale Afghánistánu je vlastně jen vedlejším produktem osobních animozit v koaličních stranách a surfování opozice na populistické vlně rušení zdravotnických poplatků.

Měl to být totiž původně „jenom“ cynický handl. My podpoříme prodloužení mise, vy rušení poplatků pro děti a důchodce. Že to nakonec dopadlo 2:0 pro levici je vlastně jen shoda náhod.

Asi taková, jako když vojáka, co se musí znenadání stáhnout - jen kvůli rozmaru někdejšího zástupce velitele pro proviant Paroubka - zasáhne zbloudilá kulka Tálibánu.

 

(publikováno v HN  22.12.2008)