Ke klášteru Teplá vede rozbitá asfaltka táhnoucí se podél rozpadlých kravínů a dávno nefunkčních továren na bůh ví co. Stavba samotná je pořád krásná, když si tedy člověk odmyslí zničenou omítku, propadlé střechy a zříceniny dřívějších budov. Kdysi to tu vypadalo jinak: k rozlehlé církevní stavbě patřil třeba i prosperující pivovar, hostinec, řeznictví či stáje.


Jenže v roce 1950 komunisti kláštěr zavřeli a udělali z něj vojenská kasárna. A protože veliteli překážel ve výhledu pivovarský komín, vojáci odpálili rovnou celý starý pivovar. Teprve v roce 1990 byly budovy - ve stavu odpovídajícím komunistické péči - vráceny řádu premonstrátů, který ho od té doby kousek po kousku opravuje.

Příznačné je, že na to většinu peněz dostává z Německa. A lidé v Teplé i 19 let po pádu totality pořád ve velkém volí komunisty. V nedávných krajských volbách jim tu naházeli 30 procent hlasů. A komunisté se i díky nim poprvé od roku 1989, znovu v kraji dostávají do vlády.

Budou tak rozhodovat o územních plánech, o školství, opravě silnic a třeba i o dotacích na opravu zchátralého kláštera. K moci se zároveň vracejí i stejní lidé, kteří před lety udržovali v chodu režim, jenž někdejšího převora kláštera Heřmana Josefa Tyla, muže jenž prošel i nacistickými koncentráky, zavřel – jako mnoho dalších – do koncentráků komunistických. Do vedení krajů znovu naskočí osvědčené totalitní kádry a absolventi sovětských vysokých škol, kteří přeci nejlíp vědí, co a jak.

Takhle holt - bohužel - na Karlovarsku (a také v Moravskoslezském kraji, nepřímo i ve Středočeském, v Plzeňském a na Vysočině) vycházejí politické počty, komunisti ve vládě díky sociálním demokratům budou a basta a v demokracii nezbude než proti tomu aspoň brblat v novinách.

„Spolupráce v pěti krajích ze třinácti není nic fatálního. Komunisti jsou náš partner a my máme v radách bezpečnou většinu, takže se tam žádní recidivy komunismu neprojeví,“ ujišťuje šéf ČSSD Jiří Paroubek v rozhovoru pro MF Dnes. S potměšilým dodatkem, že lidé si zvyknou na leccos, i na spojení jeho strany s komunisty.

Není divu, že rudým roste sebevědomí. V roce 2006 jen o fous nevznikla levicová vláda s jejich nezbytnou podporou, při prezidentské volbě se o jejich hlasy doslova škemrá a letos už ve dvou krajích máme vlády, v nichž komunisti spoluvládnou otevřeně a ukazují si na posty, které si rozeberou.

„Naplnili jsme dlouhodobý záměr přenést politickou sílu strany z míst, z obcí a měst na úroveň krajů. Občané dali najevo, že přestali věřit heslům o takzvané pravdě a lásce, která vítězí nad lží a nenávistí,“ radoval se Vojtěch Filip, předseda strany a dlouholetý místopředseda Poslanecké sněmovny.

A v parlamentu pak zase o něco drzejší soudruzi z centra nabízejí svoje recepty na lepší život a dotčeně křičí, co že to má být za paragraf v trestním zákoníku, podle kterého bude od roku 2010 veřejné popírání zločinů komunismu trestným činem.

„Myslíme si, že v moderním trestním právu by tyto předpojatosti a tato ideologizace neměly být,“ čertil se při projednávání kodexu komunistický poslanec Stanislav Grospič.

Vždyť dnešní komunisti za tu Teplou a za Heřmana nemůžou... Za Toufara, Horákovou či Kalandru, za Bytíz, Vojnu či Rovnost už vůbec ne. To oni. Co se stalo, stalo se. Nebo že by se vlastně nikdy nic takového vůbec nestalo? Stalo. Pro naléhavost dodejme i stručný výtah z nového zákoníku: Zavádí se trestný čin veřejného popírání nebo zpochybňování zločinů nacistů a komunistů proti lidskosti. S horní sazbou až tří let vězení.